Bezdružicko a Útersko
Rýžování a těžba zlata se v regionu datuje minimálně od 12. století, kdy rýžoviště na zdejších potocích do regionu přivedla horníky ze sousedního Saska. Pověst říká, že jeden z nich zabloudil a usnul v lese. Ve spánku se mu zjevilo velké naleziště zlata. Když se vzbudil, uviděl havrana, který v zobáku držel zlatý prsten. Na místě, kde havran prsten upustil pak horník opravdu zlato našel. Pozůstatky těžby zlata najdeme dodnes také u Křivců. Záhadné jámy v místním lese jsou tzv. sejpy, tedy kruhové hromady vytěženého materiálu, který zlatokopové při práci odhazovali kolem sebe. Některé prameny píší o mincovně, která byla v 15. století nedaleko městečka Úterý. Poslední „zlatá horečka“ uchvátila region na přelomu 18. a 19. století, kdy zde panovali Löwensteinové. V té době se v Úterý narodil také Karel Kašpar Reitenberger, pozdější opat tepelského kláštera a zakladatel Mariánských Lázní. Po Reitenbergerovi je dnes pojmenován minerální pramen nedaleko Úterý, ke kterému vede malá naučná stezka.
Barokní městečko Úterý je dnes známé především tradičními řemeslnými jarmarky. Trhy daly městečku i jméno, neboť právě úterý zde byl tržní den. Ten se konal na náměstí, které se dodnes pyšní dlažbou z opravdových „kočičích hlav“ z místního kamene. Po městečku vede i krátká naučná stezka s několika zastaveními, vyprávějící o místní historii a architektuře. Další naučná stezka vede údolím Úterského a Nezdického potoka přímo do sousedních Bezdružic.
Na skalním výchozu, na návrší nad náměstím v Bezdružicích se tyčí barokní zámek s unikátním skleněným betlémem. V zámku je i pamětní místnost Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, který však pravděpodobně v regionu nikdy nebyl a své jméno pouze podědil po předcích, kteří zdejší kraj opustili již ve 14. století.
V okolí stojí za zmínku doposud činný lom na trachyt „Špičák“ a magický Polínský vrch.